I všedém světě se někde skrývá zářivá duha..(by "S...")  pixel

Červen 2010

Asi se moc dívám na televizi i když tohle je z mé hlavy ..

30. června 2010 v 17:59 | Sarush |  Ze světa snů
Toť další z mích bláznivích snů ale aby byl alespoň trochu k podchopení je malinko poupraven :

Píše se rok 1856 a já nastupuju do velké lodě stejně jako za pár minut daších nekolik stovek lidí. Pár dní po vyplutí sem začala uvažovat jestli bych se nemohla stát nějako jakobytakovou letuškou  no prostě stévardkou nevím možná by to šlo a tak jsem zašla za kapitánem lodi.Zrovna jsme kotvily v přístavu aby jsme dobrali do lodi  jídlo a pití a turisté se také mohli pokochat okolní krajinou.Když jsem došla k jeho kajutě před dveřmi jsem uviděla běžící pás a na dveřích zvonek celkem mi trvalo než jsem pochopila že jestli chci mluvit s kapitánem budu  si muset zaběhat a to doslova. Zklamaně jsem dala jednu nohu na pás a šílenství začalo bežela jsem a běžela než jsem mohla zazvonit. Po chvíli se otevřeli dveře a vyšel kapitán ve vojenské vystroji.Chvíli jsme to probírali ale nakonec mi to povolil a poslal mě do kajut pro stevardky.Kde jsem vyfasovala uniformu. byla hezká modro červená s odznakem.Líbila jse mi. Podívala jsem se do zrcadla abych jse podívala jestli mi sluší ale jak mile můj pohled ustál na zrcadlu vyjekla jsem a ani né tak nadšením či hrůzo jako překvapením.Měla jsem na hlavě blond vlasy a vypadala jsem jako Marilyn Monroe a to doslova. Několik dní jsem pracovala na lodi a vcelku mi to šlo. Asi týden na to jsem se po pracovní době jen tak procházela po lodi. Byla poloprázdná protože už jse schilovala k večeru a tak byly všichni v kajutách. Uslyšela jsem zvuky jako by za mnou někdo šel nebo spíš běžel.
Najednou se na sodech do druhého poschodí objevil velký hnědý pes který se v průběhu několika málo vteřin proměni v lišku ta po mě začala házet barevné kostky oblepené fotografiemi neznámích lidí. Kosty dorážely na části mého těla a tep se mi zrychloval snažila jsem se uhnout ale né vždy se to podařilo. Tělo mě bolelo čím dál víc ,ale ještě jsem našla sílu utéct aspoň do dočasného bezpečí než si mě kostky zase najdou v tu chvíli když už jsem myslela že mě ta liška (ano opravdu liška s kostkami) zabije tak jsem uviděla vír čehosi černého co vtáhlo lišku někam do jiného světa.......probudila jsem se byl to dost divnej sen nad kteým jsem dlouho přemýšlela.....

Stojí za to být člověkem........

23. června 2010 v 17:03 | Sarush |  Moje tvorba
Proč tohle vůbec píšu no vzniklo to tak že sem
 měla dost střelenou náladičku a kámoška byla
čerstvě po rozchodu no a řekla že by chtěla aby
byly aspon kámoši a já na to že at teda sou a ona
 že to nejde a tak jsem jí pověděla tohle nebo spíš
jen tu dobrou část a ona řekla že chce radši člověka
 a já dodala tu horší část o zabíjení :D ale přesto říkám
že být člověk je prostě super ona už neodpověděla ale
 veřím že názor má stejnej viť Teßí? 
Verze č.1: Budete se spolu procházet afrikou dva
nejlepší kamarádi sloni při zapadajícím africkém
 slunci zapletete
choboty a ulehnete na vyprahlou africkou hlínu...
najednou uslyšíte kroky rychle vztanete a utíkáte
 pryč jste vyplašení ale ze všech stran vás najednou
obklopí spoustu lovců zajmou vás a dva páry upřených
 oči oddělí od sebe si slon nemáš moc citů možná umřeš
 ale koho to bude zajímat možná tak ochránce přírody
a pracháče co koupí tvoje zbytky....
Verze č.2: Bude te se spolu procházet dva nejlepší
 kamarádi lidi při zapadajícím evropském slunci a hučení
 automobilů z nedaleké dálnice propletete ruce a usednete
 na zaprášenou lavičku Českého parku...najednou uslyšíte
 hlasy rychle se začnete dívat kolem sebe bojíte se ale ze
všech stran najednou příjdou ožralý cigáni s kudlama obklíčí
vás a dva páry upřených očí oddělí od sebe si člověk si cíťa
 posledních pár vteřin života strávíš ve strachu,bolesti a
 utrpení umřeš a všichni co tě znaly budou poznamenáni
na celý život bohužel nikoho jinýho to zajímat nebude ani poliše ne ....!!!
                      TAK CO VLASTNĚ CHCEŠ ?? JÁ CHCI 2. STOJÍ TO ZA TO!



Slunce,slunce leskne se v tuňce...slunce ,slunce já tě mám tak rád.....

23. června 2010 v 15:51 | Sarush |  Blog
Toho nadpisu si nevšímejte :D je to jen
praštěná znělka která mě napadla
ve dvou vteřinách této letní euforie xD......

Čůs tak jsem zas zpátky vím delší dobu jsem tu nebyla ale co je to můj svět tak ho budu navštěvovat kdy chci ne ??:D No tak už začínaj prázdky tak se snad budem vídat a spolu si čítat častěji no a víte jak sem vždycky píšu ty smutný bláboly kterejm nikdo nerozumí tak ted tu budou veselý bláboly kterejm nikdo nerozumí (snad) :D. Řeklabych že mívám lepší náladu to bude nejspíš tím počasím (a kámošema a klukem :D). Né nevím proč ale je slunko tak si užívejme života a neseďme u toho krámu technickýho :D ale články tu budou (doufejme :D).

                                                                                                     Pá vaše (momentálně
                                                                                                     dost praštěná) Sarush

Někdy.......

6. června 2010 v 12:03 | Sarush |  Moje názory ...


duháá

Někdy
 zapoměnu že žiju v krabici a přemýšlím jaký by to bylo tam venku.
Někdy
 zapomenu že nejsem pták a přemýšlím si jaký je to lítat.
Někdy
zapomenu že jsem dítě a přemýšlím jaký to asi je být dospělím.
Někdy

zapomenu že existuju a přemýšlí coby kdyby.
Někdy zapomenu že

........a přemýšlím ............
...Někdy zapomenu stát pevnýma nohama na zemi a
pustím svoji hlavu do oblak někdy prostě utíkám realitě.