I všedém světě se někde skrývá zářivá duha..(by "S...")  pixel

Březen 2010

Ten kouzelný čas-povídka

29. března 2010 v 15:06 | Sarush |  Moje tvorba
Řeklabych že toto téma týdne je docela dobré teda až na to že sou velikonoce :D ale nevadí aspoň se vrátím v čase i když jen touto povídkou :) no a taky sem vám chtěla říct že téma týdne je vždy v jiné rubrice a že ho nepíšu vždy .Takže třeba škola se mi nelíbila tak sem nepsala ale peníze ano a napadla mě na to úvaha tak to má v moje názory teď mě na to napadla povídka tak to bude v mojí tvorbě  tak  jen abyste v tom neměli zmatek :D (asi máte eště vjetší než kdybych to nevisvětlila :D)no tak teda du na to.Jo a omlouvám se za chyby :)

Téma týdne: Vánoce
Ležela jjsem v posteli ještě zachumlaná do peřin když jsem uslyšela z dola volání mé mámi.Sáry vztávej už je hodně hodin . Tahle ta věta mě budila každé ráno hlavně teď o vánočních prázdninách.Tak jsem ze sebe zhodila peřinu a s předstíraným usměvem vylezla z postele.Když jsem bývala ještě malá tak jsem dny do tohoto okamžiku snad i odpočítávala a rudla nadšením když to přišo. Ale teď když už mi život zahltily problémy nactiletých a mé myšlenky nabrali zcela jiný směr.Tak...(v celém článku pokračování)

Žeby se mi vrátil usměv ?

28. března 2010 v 21:41 | Sarush |  Děníček
kolotoč

Dusím se smíchy a kašlem zároveň a u toho se (tak tipicky pro mě) nechutně zamilovaně a mírumilovně usmívám (ne vážně tenhle můj usměv je nechutnej :D) . Sem tak strašně štas
tná že se mnou zase mluví ale zároveň se tak strašně bojím že to brzy skončí .No a abysteteda věděli co tady tak (ne)sladce plácám tak vám představím už dávno uzavřenou (nebo spíš jen dělám že je uzavřená) kapitolu mého života.Takže nastražte uši (oči :D) a poslouchejte (čtěte). Líbil jsme mi jedne kluk (no furt líbí ale pss :D) no a prostě byly jsme furt splu nebo spíš jsme si spolu pořát jen povídaly .No a pak to skončilo prostě se mnou přestal mluvit jedn z mích nej kámošů se mnou přestal mluvit a to doslova :(. Ale teď už je to zpět teda není to stejný jako dřív ale bylo to víc než jedno slovo no není to bezva (jak říká V. možná ano možná ne ) no  a to vše.Takže teď nevím jestli se mám radovat že se spolu zase bavíme a že je to zpátky aspoň trochu a nebo být smutná že sem tuhle kapitolu
znova otevřela. No prozatím jsem se rozhodla si užívat toho mího přiblblýho usměvu než ho zase naradí bolestný ušklebek což můýže trvat měsíce anebo taky (pokud de o mě) 2 sekundy .

Vaše mirumilovnozamilovaně usmívající Sarush

P.S.Zase se dusím kašlem :D

Láska-báseň

26. března 2010 v 21:37 | Sarush |  Moje tvorba
Nuda mě ovládla a tak sem ji zahnala stvořením kraťoučké basně

Láska
Láska je slast,
nenávist a past.
Je všude kolem nás,
a omotá ti pas.
Zamotala mi hlavu,
a i já už v ní plavu.
Mám pocit že se utopím,
a do hlubin se tím potopím.
Všechno pak pohltí jen láska,
ta přenádherná kráska.


Zahalená

24. března 2010 v 20:03 | Sarush |  Děníček
h
Tak dneska zase hezký den ze sluncem na obloze
. Jak už asi víte věřím na takovýty věci jako výklad snů ,karma,aura ted jsem se chitla i vymalovávání (nvím přesnej název)a tyky jsem se rozodla jet na seminář reiki no a zasvětit se :) . Sem taková šílená vím no. Jinak je opravdu krásný počasý a tak se láduju zmrzlinou a na obličeji mám sluneční brýle teda aspoň přez den a taky jak je venku hezky nemám moc čassu na blog takže tu přebívá jen občasný deníček ale nebojte ja se zlepšim plánuju nějakou tu povídku nebo aspoň básničku.Tak si užívejte sluníčka a hezké dny .
Vaše sluncem zahalená Sarush

Tak jsem ho pustila ke slovu.Chtěl prostě říct že je tu vztup na vlastní nebezpečí!!!

23. března 2010 v 17:49 | Sarush vlastně její Blog :D |  Blog
TOHLE BY MĚL PSÁT MŮJ BLOG A TAK JSEM HO PUSTILA KE SLOVU AT SE VIJÁDŘÍ JAK CHCE MÁ NA TO PRÁVO OSTATNĚ TO PLATÍ I O MOJÍ OSOBĚ :D.:
Čím míň o mě budete vědět tím víc mě budete chtít poznávat.
Čím víc mě poznáte tím častěji o de mě uslišíte "Neposlouchej mě.Už nevím co říkám." a čím víc mě poznáte tím víc budete vědět že to myslím vážně a že by ste mě mněli poslechnout a utéct ode mě nebo mi aspoň zacpat pusu než zase plácnu nějakou hloupost .
Čím víc mě poznáte tím víc zjistíte že jsem šílený a praštěný .Čím víc mě poznáte tím víc zistíte kdo jsem. Ale když se ubráníte a nebudete mě znát tak jak se znám já zistíte že mě nikdo nezná tek jak já znám sebe a taky se to nikomu nikdy nepovede.Protože moje přetvařovací a bránící schopnosti to nikdy nedopustí. Takže vám můžu jen řítc že nikdo nemůže předvídat moje chování protože do mě nikdo nevidí a že byste se měli bránit tomu mě poznat jinak vás pohltím chytnu a nepustím . A to opravdu nechtějte protože se stanete někým kdo zapomněl jak se mluví, chodí, píše a šechno budete žít jen se mnou ve světě fantazije,snů ve mě. Prostě VZTUP NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ .
P.S. zapoměl jsem vám na začátku říct NEPOSLOUCHEJ MĚ NEVÍM CO ŘÍKÁM A RADŠI UTEČ !!!!

Jeden z těch hezkých dnů

19. března 2010 v 17:40 | Sarush |  Děníček
nakupy











Dnešek byl opravdu nedhernej měli jsme ředitelák a tak jsem šla z kámoškou do obchoďáku. Fakt sme si to užily a pak jsme šli na oběd do restauračky :-) .No a pak trenál :D. A zejtra jedem do Rakouska do La. A co vy jak jsi užijete výkend ?? Jinak tohle byl jen malí popis dneška moc nemám naladu na psaní možná až k večeru :-).

Dlohá noc plná zmatku

17. března 2010 v 18:27 | Sarush |  Ze světa snů
Tak z tohodle snu jsem docela dost zmatená no však uvidíte sami :
Jako každý rok se konal u nás ve škole ples. Ale já si zapoměla šaty naštěstí mám kamarádku která měla dvoje když sem si je nadčeně oblékla a prohlédla jse v zrcadle zděsila jsem se .Mimořádně ne sebe ale těch šatů byly celé popsané grafitami .Když všichni odešli na ples tak jsem se rozhodla že vyrazím do města páč v grafitových šatech sem tam opravdu vztoupit nechtěla.Ve městě jsem narazila na nějakou diskotéku .Vešla jsem dovnitř byla tak trochu ve stylu retro ale nevadilo mi to . Docela dlouho jsem tancovala až za mnou přišel nějaký kluk. Když jse přiblížil bylo mi hned jasné že není jen tak nějaký kluk ale můj kamarád. Začali jsme si povídat ale já stale pohledem přejížděla po jeho oblečení najdnou vypadal jak nějaký hoper nebo skejťák prostě jako by to vůbec nebyl on dokonce si i nabarvil vlasy na černo. Z mého dumání nad jeho změnou mě vyrušilo hlasité troubení. To přijel můj táta . Chtěl abyych odjela domů jeho autem a on přitom zůstal na díze . No tak jsem poslechla. Bylo už docela pozdě večer byla tma a já bloudila s autem temnými uličkami.Docela mě překvapovalo že jsem se jěště nevybourala nebo někoho nesrazila já totiž nemám řidičák a ani ho mýt zatím nemůžu.Auto jsem zastavila u nějakých garáží kde se procházela moje máma . Když jsem se zeptala co tu dělá odpověděla mi na to dost divně "my tu přeci bydlíme" . Začínala jsem být vyděšená a tak jsem radši řekla že se du ještě projet měla jsem namířeno k našemu (zřejmě bývalému ) domu. Jela jsem celkem dlouho až jsem dorazila k tomu známemu kopci snažila jsem se ho přejet místo abych ho objela a snažit jsem se a nepřestala dokud se zase neozvalo zatroubení. A zas to byl táta přijel jse podívat kam jsem se zatoulala prí jsem celou noc byla prič. Než jsem odpověděla moje auto najednou zmizelo ... Pak nasledovala probuzení no a co jsem vyčetla ze snáře tak to znamenalo něco jako : Že jsem se přetvařovala a pak jsem odhalila svoji pravou tvář (část se šatami) pak jsem se přibližovala a hledala svůj životní cíl (část s autem)a nakonec byl vzestup životní moudrosti (část s kopcem) . No nějaký malý smysl to dává :) ale jaký sen by smysl dával :D ??

Už je to tu zas

16. března 2010 v 18:38 | Sarush |  Děníček
Já vím já vím slíbila jsem že už jse nadobro zbavím špatné nálady ale prostě to nejde . Nemůžu být šťastná když moje kamarádka trpí depresí venku je šedo a prší a já usinám každých deset minut + tak blbá škola mě nenechá nikdy vyspat a ještě po mě chce 10 000 ukolů a testů.Všude mám totální zmatek a chaos naštěstí máme v pátek ředitelský :). Zítra by už zase mělo vykouknout sluníčko takže se mi snad ta dobrá nalada zpraví . Držte mi palce a teď jse loučím páč sem utahaná jak malí kotě takže se mějte
vaše k smrti unavená Sarush

Útěk

16. března 2010 v 12:00 | Sarush |  Ze světa snů
Bylo přesně pravé poledne a nám všem svítilo do očí slunce někteří z nás sledovaly přes žaluzije TY DRUHÉ . Najednou všicni začaly mluvit a všude se ozývaly hlasy.Nechápala jsem co se děje a najednou my v hlavě zakřičel ten nejhlasitější hlas. "Uteččč" křičel mi přímo ze vnitř mozku. Chílilo se k boji na který jsem neměla a tak jsem se rozhodla poslechnout mou intuici .Vyskočila jsem z okna. Překvapivě se mi nic nestalo a já dopadla mezi dav nepřátel . Najednou se mi z pusi ozval vrčiví zvuk a já vicenila zuby jako nějaký pes ale dva byly špičaté . V tuto chvíli sem si uvědomila skutečnost že jsem upír "Skok z okna ,zuby, rychlost,síla " pomislela jsem si . Jo jenže to nebylo všecko byla jsem chlap CHLAP a to doslova .Chvíli mi trvalo než jsem to vztřebala a pak vlasatý upíří chlápek (tudíš já) se prodral neuvěřitelnou richlostí davem a vyrazil k lesu. (už píšu jako ten upír takže v mužském rodě) Když sem byl v lese běžel jsem ještě richleji a richleji než jsem odrazil k řece kde jsem uviděl dívku. Přiběhla za mnou a chtěla jít mou cetou. Ale byla by mi jen na obtíž tak jsem odmítl .Ona se však nedala a tak bežela se mnou . Skočil jsem do řeky ať se moje pachová stopa alespoň maličko zamaskuje ona mě pořád následovala .Plavali jsme proti proudu ale po pár metrech už došli síli a tak jsme se nechli unášet vodou. Několik hodin jsme se jen tak kolíbali na vlnkách řeky .... Pak jsem se probudila a to byl konec moc jsem to nepochopila jen vím že jsem četla teď poslední dobou fantasti o upírech tak možná tím. No ale určitě se v tom promítá i něco víc :) :D.

Sny...

16. března 2010 v 6:55 | Sarush |  Ze světa snů
Myslím si že sny sou takové odrazi naší duše našich přání,tužeb,věcí ze kterých máme strach a našich nejživějších vzpomínek. Sami o sobě sou magické opravdu fascinující. Většinou jsou plné chaosu a zmatku. Nevím jak vy ale mě prostě sny přitahují a vždycky když si na nějaký vzpomenu tak o něm přemýšlím a někdy jsem mi podaří v nést do toho zmatku i trochu porozumění a z malé části i třeba pochopím o co šlo. Některé jsou tak živé že se i ze spaní rozbrečím nebo se směju což sem nikdy nepochopila :D. No a zase jiné byly tak hrůzostrašné že si je pamatuju už třeba 5let . No a tak sem se rozhodla že tu budu psát o mích snech :) Co nejdřív tu nějaký přidám.

Je čas obrátit kapitolu

15. března 2010 v 20:30 | Sarush |  Děníček
No tak po dlouhé době se tu konečně objevil deníček.No tak dneska pohodovej den který doplňovalo moje štěstí ze slunce :) . Doufám že už příde konečně to praví jaro zima mě totiž moc neláká :D .Co vy? Jinak poslední dobou sem byla docela smutná bylo to kvuli určitým osobám které mě dokázali pořádně vytočit no a taky počasím . Takže jsem se rozhodla obrátit kapitolu . Můj román(život) se ted bude ubírat jen štěstnou cestou a pozitivní energijí prostě si zase budu užíívat života .Kašlat na moje nepodařený lásky a radši trávit čas s mími přáteli kdo ví třeba se mezi nimi ukrívá někdo kdo znamená i něco víc :).Jináč máme tu novej desing takovej jarní tak snad dobrý :D.

Jaro-báseň

15. března 2010 v 18:22 | Sarush |  Moje tvorba
Slunce zahltilo můj obličej,
a dnes to nevipadalo na březnoví običej,
možná konečně přišlo jaro,
a všechnu zimu sebou vzalo,
za oknem ptáci zpívají ,
a mě pocit štěstí zaplaví,
jaro je tu ve své kráse,
bez žádné vráse,
přišla s ním i naděje,
a tohle počasí tě vtáhne do děje,
v šech kouzel a čár,
a radost zaplní všech pět zlích spár.




Tak dneska už konečně po dlouhé době svítilo slunce a bylo teplo byla jsem tak nadčená až sem stvořila tohle není to nijak moc užasný ale co mám radost a to je pro mě dležitý :) no jinak z děníčku už sem moc nepsala tak se pokusím to napravit :) tak si užívejte jara ;)
Vaše jarem poblázněná Sarush

Jako bych viděla jejich osudy

14. března 2010 v 15:46 | Sarush |  Moje názory ...
Vždy když du po ulici nějak tak začnu pozorovat lidi kolem. Asi bych to neměla dělat ale prostě si nemůžu pomoct. Říkám si třeba "támhle ta paní na balkonu s cigaretou v ruce ta bude bude nešťastná vidím jí to na očích asi taky nebude mít moc peňez " soudím podle domu ,oblečení,vyrazu. Vým že je to nesprávný takhle soudit lidi když je neznám ale tohle byl můj první dojem.Tak si tak říkám že bude mít asi manžela co tráví celý dny v hospodě a možná má i nějaký ty děti . Hádám že jí bude tak okolo 50 . Pak se proberu ze zkoumání a vytvářím nový příběh ."Třeba že je jen u své sestry na návštěvje" . A smutná je ze sestřiného neštěstí nebo co já vím nakonec ale řeknu " Nesuď když neznáš" . Tak tedy nesoudím .Jenže nedávno jsem četla takový članek o tom že možná si všichni říkáme jak vzhled není duležitý ale přitom je.Dělá totiž první dojem a na něm docela dost záleží. Tak sem se zamyslela a došla jsem k názoru že šaty zřejmě dělají člověka a že podle nich se dá lecos vičíšt a ne vše a proto si můžu udělat jen obraz duše toho člověka ale dokud ho nepoznám nemůžu soudit ani říkat že ho zná nebo dokonce oznamohat co by měl dělat a jak se chovat .Takže jsem zase došla k názoru "Nesuď když neznáš ". A co vy jak to vidíte??

Úvaha: Když vyhasne hvězda

12. března 2010 v 18:30 | Sarush |  Moje názory ...
Život je jako houpačka nebo horská dráha jednou ste nahořa a jednou zas dole .Někteří lidé kteří sou dlouhou dobu zvíklí stát na vrcholu tak si pak těžko zvykájí na to být dole. V té osudné vteřině kdy sletíte dolů do hlubin pocítíte takoví zvláštní pocit jako by jste stáli na pokraji útesu a přišel k vám někdo kdo vás shodí a i když se stačíte chitit za nějaké to stéblo trávy on vám šlápne na ruku a vy se najednou pustíte a padáte dolů a dolů . Je to hrozný pocit najednouu se všechno kolem vás rozmaže a vi skoro až reálně cítíte vánek jak padáte.Když tohle přejde proberete se do reality ale vy cítíte že tam nejste jako by ste se dívali na film.Sedíte tam děj se odehrává a vy se jen koukáte rozhodně se nestane že by si vás někdo všiml nebo vás dokonce oslovil. Jste jako ve věčném zapomění jako když vyhasne hvězda...

Nebo alespoň takhle jsem to cítila já "vyhaslá hvzda" (možná je to ode mě sobecký nebo hnusný ale já jen popisuji co cítím )

Tváří v tvář (spojené)-povídka

11. března 2010 v 19:43 | Sarush |  Moje tvorba
Tak jsem vymyslela začátek k tomu konci povídky ze včera tady je (už celé spojené) :

Jela jsem autobusem dál a dál od města když sem dojela domů vystoupila jsem a šla dlouhou cestou až k domu. (v.c.č. pokračování)

Tváří v tvář

10. března 2010 v 20:37 | Sarush |  Děníček
Dneska zase jako obviikle škola ,trenink no a pak sem se šla podivat na svoji kamarádku do divadla hraje totiž v dramaťáku no a cestou tam sem uviděla velkýho černýho psa no a hned mě v hlavě napadla taková věc :

Stojím na poli nikde nikdo je šero a začíná se stmívat .Najednou něco šramotí a ve křoví se objevil velký černý pes nebo to byl vlk to přesně nevím. Zafoukal vítr. Omrazilo mě . Ten pes byl docelo daleko takže kdyby zautočil mohla bych kdikoliv utéct . Začal pomalu postupovat dopředu směrem ke mě a já se chistala uskutečnit můj plán utěku ale najednou jako by moje nohy zdřevěněly ajá byla přibitá k zemi .Pes se rozběhl a čím dál tím víc se přibližoval .Najednou stál přede mnou .Vyskočil.A já si v té vteřině uvědomila že právě stojím v tváří v tvář své smrti.Velké a černé stejně jako ten pes stejně jako ta hlubaká temnota která zastoupila moje vědomí když už bylo po všem když už pes putoval dál za svím cílem ZABÍJET.

Vím je to takové dramatické ,ale když jdete v noci nebo spíš večer po ulici a ještě zbíívá čas než dojdete do bodu cíle tak.-... já se zabavím vymýšlením drastických povídek třeba zítra cestou ze školy vymyslím pokračování nebo začátek páč tohle je spíš konec .

Výpadek

9. března 2010 v 19:38 | Sarush |  Blog
No snažila sem se o upravu menu a dopadlo to tak že teď se mi nezobrazujou rubriky tak se vám moc omlouvám a pokusím se to co nejrichleji spravit jinak dneska nemám můzu takže deníček nebude však nemusí bít každý den nebo jo ?

Hra na brejlatou knihu :D

9. března 2010 v 17:24 | Sarush |  Blog
Tak sem si včera trochu hrála a vytvořila jsem toto jeden se pokusím dát i na desing (c.č)

Peníze, Lováče ,Keše, Prašule, ...

8. března 2010 v 20:52 | Sarush |  Moje názory ...
Téma týdne : Peníze

Podle mě jsou dva druhy lidí ti první se za penězi jen honí a obětují jim celý život a ti druzí a mezi ně patřím i já berou peníze jako jednu z posledních věcí na svém žebříčku hodnot a řídí se heslem "peníze nejsou duležíté " i když být upně bez nich taky toho moc nena děláme . Rozhodně by se lidé číslo 1 měli zamyslet co je opravdu nejdůležitější a který je jejich životní sen a že život nemůžou promrhat honbou za penězi Proč? protože já osobě si mýslím že vám nepomůžou .Možná si zaplatíte krásný pohodlný dům spoustu značkových hader ,auto a já nevím co ještě ale lásku a přátele si za to nepořídíte nebo aspoň né ty opravdové . Co bych ještě dodala ? No asi jen to že se jich tiskne 1 000000 za den a nema cenu se za nimi uhánět a co myslíte vy ?? tak a nakonec pár citátů o penězích:

"Mít peníze neznamená štěstí... ovšem nemít je je pro člověka docela dost velké neštěstí."

"Jeden dává a je stále bohatší, druhý bere a je den ode dne chudší"

"Bohatší je ten , kdo počítá, co dává, než ten, kdo počítá, co má."


"Peníze jsou tou největší pohromou pro civilizaci.Čím více má člověk peněz, tím více si užívá i strachu."

"Člověk musí mít něco velmi rád, dělá-li to bez naděje na peníze, slávu, nebo dokonce bez naděje, že to udělá dobře. "

"Až bude pokácený poslední strom, až bude poslední řeka otrávená, až bude chycena poslední ryba, tehdy poznáme, že peníze se nedají jíst. "

"Kdo se dokáže radovat, má ohromné bohatství"

Padám i když se snažim vzlítnout ...

8. března 2010 v 20:07 | Sarush |  Děníček
Tak je novej týden a já sem po jarňákách zpátky ve škole strašně sem si je užila byl s me na horách (Nádhera). No když sem se ráno odhodlala vylézt z mého pelíšku dopajdala sem se do školy a cestou tam sem se už psychicky připravovala na to že budu muset vyjít asi těch 20 000 schodů do posledního patra kde se pro tento rok usídlila naše (dementní ) třída . Když sem je tedy vyšlapala oznámila jsem jako obvikle větu "Ty schody mě jednou zabijou " tohle si prostě nikdy neodpustím. No zbytek dne ve škole sem ztrávila nudným seděním v lavici koukáním před sebe a předstírala jsem že dávám pozor (asi bych se tím neměla chlubit ).Na obědě mi někdo klepe na rameno ...ježíši,ježíši (teda néé že by tam stál Ježíš) byla tam moje Niky jako obvikle ( mimochodem tuhle větu sem nevykoumala sama mám to s mé oblíbené knížky akorát trochu poupravený ) Proč to sem píšu ? protože zrovna tuhle knížku sem si začala číst když sem došla domů . K večeru sem si sedla k latopu a začala psát a výsledek pravě čtete . No tak to bude asi vše tak se mějte

Sarush

P.S. možná se tu objeví článek na téma týdne ( Peníze)